Šťastný Jim, ktorý nie je vlastne až tak šťastný.

12. června 2009 v 9:59 | K |  Books
"Štastný" Jim Dixon, tak trocha streštený lektor histórie na jednej provinčnej univerzite, má obdivuhodný zmysel pre humor. Svojimi provokatívnymi bavičskými kúskami dáva nepokryte najavo, aká mu je protivná bezduchosť a skostnatelosť univerzitného prostredia, a čelí nimi všetkým prejavom pretvárky a hlúposti v pracovných i čisto osobných vzťahoch.
Jim je proste skvelý. Sprva ma trocha nezaujal, ale ako sa začal vyvíjať on, jeho komplikované vzťahy a život ako taký, nevedela som sa ho nabažiť. Svojou neustále sa meniacou mimikou sa vysmieva ľudskej hlúposti v takom rozsahu až ma to niekedy zarazilo. Neurotická Margaret, nudný povýšenecký Welch a jeho nechutný syn Bertrand (ten mi neustále pripomínal hlavného protagonistu Reillyho zo Spolčení hlupců) vstupujú do Jimovho života takmer neustále a rovnako non-stop mu ho znepríjemňujú. A až keď sa Jim zamiluje do Christiny, pohľadnej a inteligentnej priateľky agresívneho Bertranda, obráti sa mu osobný život naruby. Nevie kam skočiť, prečo sa mu to všetko deje a hlavne si nedokáže dať dokopy svoj neskutočný vzťah s Margaret, ktorá trpí samovražednými sklonmi. A to je práve to, čo Jima toľko znepokojuje. Až do posledného okamihu som mala strach, že sa ten hlupák nerozhýbe. No nakoniec aj jemu došli výrazy. On len nevedel vyjadriť čo skutočne cíti. A nevedel vyjadriť úprimnú radosť. Sem-tam to krapet prehnal s alkoholom, tiež sa nevie potýkať so stresom. Je jednoducho jedným z nás. A preto má 10/10.
Ešte krátka ukážka (rozhovor medzi Jimom a Christinou):
"Ano, je, ale mluvíte, jako by to nebylo vůbec nic jiného. Když dovedete odpovědět, jestli ráda nebo nerada ryngle, můžete mi taky odpovědět, jestli máte nebo nemáte ráda Bertranda, pokud mi to samozřejmě chcete povědet."
"Vidíte všecho pořád moc jednoduše. Mohu nanejvýš odpovědět, že jsem docela jistě měla ještě nedávno Bertranda ráda, ale dnes že si tím tak jistá nejsem. Takhle s kopce do kopce to s rynglemi nechodí, v tom je ten rozdíl."
"Dobře, s rynglemi ne, ale co s rebarborou? Řekněte: Co s rebarborou? Od té doby, co mě do ní matka přestala nutit, existuje mezi mnou a rebarborou vztah, který se při každém setkání jeví buď jako láska, nebo jako nenávist."
"To je sice pravda, Jime, ale láska dovede člověka dostat do takového zmatku, že nemůže posuzovat vlastní city neosobně."
Z anglického originálu Lucky Jim preložil Jiří Mucha.
Prepísala K osobne, nekopírovať bez zdroja! Ďakujem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hesteth Azees | Web | 6. dubna 2010 v 20:24 | Reagovat

Tohle je fakt nejlepší knížka, asi nejraději mám Atkinsona (jeho omdlévací scéna je nezapomenutelná). A nejdiskutabilnější je Margaret, je až pozoruhodné, kolik skutečných lidí se k ní dá přirovnat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Follow missouton on Twitter...

Creative Commons License..

...