10. srpna 2009 v 19:12 | ?... K
|
Rozmýšľali ste niekedy... chceli ste sa stať veľkým človekom? Myslím, skutočne niekým, koho verejnosť zbožňuje za jeho činy, za niečo, čo ho zviditeľnilo a bude zviditeľňovať do konca jeho života? Ja by som sa bála. Nie pre súkromie, pre objektívy, pre fanúšikov. Bála by som sa, že to bude niekto iný. Nie tá ničotná malá osôbka, ktorá stála na začiatku, pri zrode. Vždy som snívala, že budem niekým. Lenže ja viem, že niekým SOM. Všetci stojíme za povšimnutie, všetci čo máme osobnosť a ducha, ktorý si pýta aby sa oň obtreli aspoň pohľadom. Lenže zatiaľ čo my to cítime, ostatný siahajú po tom, čo je im milšie, po peniazoch, sláve a iných "morálnych" hodnotách dneška. Verejnosť je pokrytecká a ja sa nebojím priznať, že som taká občas tiež. Priznajme si to, doba si nás okreše. Lenže za každým pokrytectvom stojí malá skupinka ľudí so skutočne otvoreným srdcom. Chcú do seba natiahnuť všetko to krehké, čo už za pár rokov tento svet neunesie. Stihnú to?
Práve som dopozerala dokument o najväčšej žene tohoto storočia. Pretože je tak bezspotredná, citlivá a nemá rada svetlá javísk. Keď sa jej filmár opýtal, či napíše ďalšiu knihu a ona odpovedala "Hej... nie, nerob, nerob... Musím to skončiť, už to konečne musím skončiť" skoro som sa rozplakala. Proste vidíte, ako ten svet miluje, ale vie, že už toho možno bolo dosť. Jo, zaslúžila si si všetko čo máš. Každý pohľad na decko čítajúce Tvoju knihu, všetko. A... vďaka.
Vy na druhej strane, ak sa o nej chcete dozvedieť kúsok viac ako sa píše na internete a v časopisoch, vyhľadajte si dokument A Year in the Life. Tiež sa rozplačete ako miminá pri polnočnom čítaní siedmej časti? Ja týmto ďakujem HP Wikii, že som sa k tomu vôbec dostala. A áno, mlčky si myslíte správne. BOLA to len propagácie tohoto dokumentu. Alebo som len trocha precitlivená následkom... to je jedno. Rozcítim sa vám tu aj nabudúce, vy moji... VEĽKÝ ĽUDIA...
čteš mi myšlenky? jak to děláš? nevím. Vždycky jsem toužila být něčím víc než moji spolužáci ve škole, nečím vynikat, prostě být unikátní. A sama si musím pžiznat že já naivka ještě stále chci patřit to sorty "velikých lidí". Ano, ano trapný svět hollywoodu, ne nechtěla bych být žádná superstar něco typu High school musical, a aby sib ze mně chytří lidé dělali srandu. Chtěla jsem být nejdřív spisovatelka, ale to nebere směr, nemám takové nadaní jako ty :D Vždycky jsem chtěla vinikat a bylo to právě naopak, ve škole jsem byla taková "neohrabaná" , no můj největší úspěch bylo asi dabování zlaté rybky nebo nazpívání písničky do zábavného parku. Nic moc :D :D Ách já nevím zdá se mi že jsem třískou v oku tady na tomto geniálním blogu, a nevím proč tohle vlastně píšu. Původně jsem chtěla dodat jen:,, pěkně napsané, ale kdo je ta osoba které si tolik vážíš?"
jestli jsem ten článek nepochopila tak sorry, v nějakém hloupém testu na facebooku, mě vyšlo že sem zapomětlivá a nechápavá jako nemo, no pruhovaná ještě nejsem a ploutvé mi ještě nerostou... myslím :P