Je nebezpečné dotýkat se hvězd spadlých z nebe, je nebezpečné dotýkat se tebe...
Každú voľnú chvíľku posledných pár dní trávim úvahami. O sebe. Ako inak - keď sa jedinec bojí, že zadal nesprávny kurz niekam dopreč. Asi som... ja som skutočne spadla z Mesiaca. Teraz už to viem.
Viete, keď som bola mladšia, prišla mi moja odolnosť voči realite samozrejmosťou. Pár rokov na to však začali moje reality trocha miznúť, nemohla som sa sústrediť na jeden cieľ, rovnako tak tomu bolo pred niekoľkými týždňami. Začínam uvažovať nad tým, či je možné aby moje fantázie o pár rokov úplne zmizli. Nehodlám sa tejto možnosti hrdinne postaviť. Bojím sa toho. Fakt, že som tak trocha schyzofrenik ma činí jedinečnou a preto sa cítim byť existenčne menej v stredoveku (i keď - ten nový vlastenecký zákon!).
Apropo... stredovek. Štvrtočný výlet do divadla ma trocha presvedčil aspoň o čiastočnej kultivovanosti istej vrstvy ľudí. Nevadí mi ani to, že som v hlavnom hľadisku komorného DPOH bola jediným humanoidom do veku 30 rokov. Bol to zážitok na celý život, som neskutočne vďačná Entite, že zoslala na Račko ten pútač a mne do rúk lístky. Aspoň toto malé predstavenie je mi dôkazom toho, že som bola svedkom existencie skvelých nasledovníkov revolučného Osvobozeného divadla. Keď sme stratili Šlitra, bola to tragédia. Ale v ten večer, verím, že sme si ho uctili dostatočne. Bol géniom čistého ducha.
Divadlo je však zážitkom samo o sebe. Ľudia akoby v ten večer boli všade priateľskejší a menej výbušný, menej chamtivý a násilnícky. Sú k sebe dobrosrdečný a bližšie, pretože ich spája aspoň trocha lásky ku kultúre. Pomaly to ustupuje do úzadia, ale to už raz prísť muselo. Snáď sa mýlim.
Odbočila som. Tak to ale občas býva, keď sa chcete nenápadne dostať k tomu, o čom chcete napísať report už mesiac. Nezáleží na mojich pocitoch a strachu z osamenia. Reality sa stratia, až keď každá ich čiastočka bude nahradená ekvivalentom niekde tu, v tejto galaxii. To sa... to sa samozrejme nestane ak nečakáme zvrat vo vývoji. A presne pre toto by som si mala vydýchnuť a užívať si svoje sny o návrate na rodnú planétu niekde na okraji tohoto kvadrantu.


Ono jisté zkulturnění je mnohdy velmi důležité, sama jsem ho na své osobě začala praktikovat v podobě každoměsíčního zavítání na desky Slováckého divadla v Uherském Hradišti, jež mi svou skromností a skvělým hereckým obsazením připadá nadmíru dostačující.
On je to pro mne moravský Broadway, i když, vskutku moravský, ale hereckým talentem napěchovaný. Pánové Jiří Šlitr a Suchý byly pro českou kulturní stránku velkým přínosem, ba něčím v té době nevídaným, i když pan Suchý je něčím nevídaným doposud a doufám, že ještě nějakou dobu bude.
Nová generace Osvobozeného divadla, inu, nevím, musela bych zažít, jelikož pan Burian je pro mne king no.1, ale tak, tak.
A ted', již milá K, žádala bych o osobní korespondenci ve věci spojení sil týkajících se tenkých stěn kotlíků a jejich nedostatečnému množství ve Velké Británii. Víte, on se mi projekt Oběžníku z ministerstva natolik zalíbil, že jsem se pro onu věc natolik nadchla, že nestačím odpovídat na onu starou korespondenci jež se mi hromadí v útrobách mé e-mailové schránky.